První známé osídlení Spojených arabských emirátů pochází z doby bronzové. Ve 3. století př.n.l. se rozvinula kultura Umm an-Nar v blízkosti dnešního Abu Dhabi. Její vliv zasahoval daleko do vnitrozemí a podél pobřeží až do dnešního Ománu.
Následně ovlivnili významně kulturu země Řekové. Ruiny v Meleiha, asi 50 km od Sharjahu, a Al-Dour v emirátu Umm Al Quwain ukazují jednoznačně na helénské tažení. Ve středověku náležela velká část této oblasti ke království Hormuz, které střežilo přístup k zálivu a tím i významně obchod v tomto regionu.
V roce 1498 přicházejí Portugalci a v roce 1515 podnikají výpravu do blízkosti Ras Al Khaimahu. Zde zřídili celnici, a tím zdanili vzkvétající obchod v oblasti zálivu s Indií a Dálným Východem. Portugalci byli v roce 1633 vystřídáni Brity, kteří tímto krokem začali kolem poloviny 18. století budovat svou zámořní velmoc v zálivu.
To bylo ale trnem v oku pro kmen Qawasim, národ mořských plavců, kteří svůj vliv uplatňovali hlavně na perské straně zálivu. Britové nazvali toto území Pirátským pobřežím a zorganizovali více tažení proti kmenu Qawasim.
V roce 1820 přepadala britská flotila systematicky každou osamělou loď Qawasimů a tím zničila většinu jejich loďstva. To vedlo k všeobecné mírové dohodě nového arabského šejchátu v této oblasti. Britové zřídili současně v tomto regionu vojenskou posádku. Situace se uklidnila a Evropané převzali kontrolu nad Pirátským pobřežím, název oblasti se udržel až do roku 1971.