Dubaj

Dlouho předtím než přinesla ropa Arabským emirátům bohatství, přivedl Dubaj k blahobytu a uznání jako partnera jiný poklad z moře: Perly. Když se emirát ve 30. letech 19. století odloučil od "velkého bratra" Abu Dhabi a pod vládou Maktoumů bylo založeno politicky nezávislé ekonomické a hospodářské centrum, následovali jej ze zálivu Dubai Creek potápěči hledající perly, jejichž profese byla už po staletí nejen tvrdá a nebezpečná, ale také výnosná.

Do tohoto filmu vstoupí ještě v průběhu typická tradiční tržnice souk ze 60. let minulého století. Aby se na tuto dobu naladili všechny smysly, nejen oči, je vše doprovázeno obrovským uměle vytvořeným hlukem v pozadí, který těm občas jako opravdovým postavám v životní velikosti vdechne ještě více života.

Bastakiya (Al Bastakiyah) je městská část v Dubaji, ležící na pobřeží zálivu Dubai Creek. Je historickým dědictvím města Dubaj, v minulosti často ohrožovaná demolicemi, dnes "magnet" na návštěvníky. Byla vybudována v 19. století bohatými perskými obchodníky s perlami a s oděvy, kteří zde mohli provozovat své obchody osvobozené od placení daní. Skládá se z úzkých uliček a větracích věží "bādgir", najdete zde také pevnost al-Fahidi Fort, nejstarší dochovanou stavbu v Dubaji.

Na bývalé písečné planině s osamocenými palmami a domy z palmových listů nazvaných "barasti" na jižním břehu zálivu Dubai Creek bije dnes srdce miliónového města v městské čtvrti Bur Dubaj. Jako městská čtvrť Deira na protějším břehu zálivu patřila ještě před pár lety k obchodním centrům v Dubaji.

V Dubaji se nedělá nic na půl. A už vůbec ne, když chce člověk ukázat svým hostům, jakou opravdu vzrušující historii má tento ve skutečnosti malý emirát za sebou. Dlouho se o tom diskutovalo, jak může člověk v nějakém muzeu zprostředkovat dějiny, tradice nebo ruční řemesla z dob dávno minulých tak, aby každý návštěvník mohl porozumět historii Dubaje.

Historie Dubaje je především historií změn - politických, hospodářských a architektonických. Není vždy snadné si představit, jak asi Dubaj vypadala dříve. Kvůli "záplavě" supermoderních mrakodrapů tak šejk Muhammad ibn Rashid Al Maktoum nezapomněl zachovat kus historie.
A vybral si proto část Dubaje, ve které se v roce 1949 narodil: Al Shindagha, která je jednou z nejstarších částí města.

Především turisté by si měli uvědomit, že soudnictví v Emirátech je ve srovnání s evropským právem mnohem přísnější. To se týká hlavně islámského práva šaría, založeném na muslimských principech, které nikde na Západě nenajdete. Šaría, oproti západnímu pojetí práva, vymezuje také vztahy, resp. povinnosti člověka vůči Bohu.

Emirát Dubaj (arabsky Dubayy) se stejnojmenným hlavním městem ve Spojených arabských emirátech (SAE) leží v Perském zálivu na Arabském poloostrově. Má rozlohu cca 4114 km² a s počtem obyvatel přibližně 2,3 miliónu je druhým největším emirátem, co se týče rozlohy (první je Abu Dhabi) a tím nejlidnatějším v celých SAE.

Islám je ve Spojených arabských emirátech státním náboženstvím. Většina obyvatel Dubaje jsou sunnitští muslimové. Nicméně tady najdete i hinduisty, sikhy a křesťany. Katolická farnost města Dubaj má dokonce asi 70 tisíc členů. Dubaj je jediným emirátem ve Spojených arabských emirátech, kde se nachází i hinduistický chrám a sikhská gurudvára, což je meditační chrám, ve kterém se předčítá sikhská modlitební kniha.

V Dubaji, stejně jako ve zbytku Spojených arabských emirátů, jsou "Emiráťané" v menšině. Asi 85% populace (a toto číslo stále roste) tvoří cizinci, kteří tak vytvářejí podstatnou část hospodářské produkce. Většina imigrujících pracovníků pochází z jižní Asie (Indie, Pákistán, Bangladéš, Srí Lanka), z Filipín, ale také z Afriky (Súdán, Egypt, Alžírsko, Somálsko, Etiopie, Keňa, Nigérie, Tanzanie) i z Evropy, ze Spojených států a z Kanady.